Když jsem byla malá, navštěvovala jsem LŠU (dnešní ZUŠ). Hrála jsem na akordeon a později jsem si přibrala klavír a sborový zpěv. Moc mě to bavilo, i když vystoupení jsem moc ráda neměla. V den vystoupení jsem si vždycky přála, aby bylo už PO a večer, když jsem šla spát, jsem byla spokojená, že už PO je :).

A když jsem stoupala po schodech v naší "lidušce", bavilo mě prohlížet si vystavená díla žáků výtvarného ročníku. Vždycky jsem k nim chtěla patřit a malovat jako oni. Ale nikdy jsem nenašla odvahu.

Po mnoha letech (už jsem měla 3 děti) mě můj tatínek přihlásil do kurzu malování pro dospělé. A tak začala moje cesta "hobby malíře nadšence". Uvědomuji si, že ze mě nikdy žádný skutečný malíř nebude, protože podle mého názoru je malířským umělcem ten, který naprosto ovládá malířské řemeslo. A k tomu je potřeba se hodně vzdělávat, učit se a zkoušet. A na to už bohužel dnes tolik času nemám. Já už se chci pouze bavit :).

Ze všech dospělých na kurzu jsem tehdy vytrvala pouze já a časem jsem navštěvovala kurz s malými dětmi. Díky těmto kurzům a mé skvělé učitelce Vendulce jsem zapomněla na strach a obavy z čistého a prázdného papíru a z tvoření jako takového. Odbourala jsem to, co vy ostatní dospělí máte v sobě tak zakořeněné. Strach úplně ze všeho. Z toho, co o vaší tvorbě řeknou ostatní, strach z tvůrčí představivosti, protože jste (stejně jako já) celý život poslouchali, jak je slunce žluté, tráva zelená a voda modrá. A tak jste přišli o dětskou fantazii. A já díky kurzům získala zpět tu svou.

Když tvořím teď, zapomínám na všechny své problémy. Malování jako takové mi nedovoluje ani na vteřinu pomyslet na něco jiného než na můj výtvor. Musím přemýšlet nad celkovou koncepcí, zátiším, barvami, stíny, hloubkou apod. Zní to odborně, ale na mém malování nic odborného není. Jenom se prostě a jednoduše bavím a při tom se nabíjím barevnou energií (mimochodem moc malířů neznám, jsem docela ignorant :) a nepoznala bych ani nejznámější dílo). Na to mě nikdy neužilo. Ráda si vše vyzkouším, ale řemeslo jako takové neovládám. Moje obrazy končí často jako dary mé rodině a známým. Takový druhý Kája Gott :).

Proto jsem kývla na projekt HYGGujEme. K malování obrazů jsem přidala malování na keramiku. Je to lehké a zábavné. A člověk si při tom odpočine. Na chvíli zapomene, oprostí se a využije svůj volný čas efektivně. Není to jako domácí práce. Uklidíte a za 5 min. můžete uklízet znovu. A tak to jde pořád dokola. Ale když malujete, něco tvoříte. Zažíváte pocit radosti a uspokojení. A jako bonus po vás něco zůstane (obraz, hrníček, talíř, miska,....). Pak si uvaříte horkou čokoládu, připravíte si domácí marshmallow a k dětské radosti vám už nechybí naprosto NIC... Prostě HYGGE...

A tak, aby toho tvoření nebylo málo, naše portfolio jsme rozšířili o nabídku s nádechem "Vintage".

Miluji Itálii a Francii, mám ráda snoubení moderních věcí s předměty, co mají patinu. Mám ráda stěny a kousky nábytku, které by mohly vyprávět. Jednu takovou stěnu jsem si chtěla vytvořit (kde nevadí nějaká ta prasklina a odpadlá omítka a dneska sehnat malíře..... :), však to znáte). A tak jsem hledala, až jsem našla dodavatele. Vyzkoušela jsem a s vámi se teď  podělím o cenné zkušenosti. 

Na našich stránkách vám nabídneme některé jejich produkty. Nejsou samozřejmě všechny. Ale pokud budete mít zájem, neváhejte nás kontaktovat. https://www.hyggujeme.cz/vintage/

Představujeme vám Vintage Paint, JDL - Jeanne d'Arc Living, Vintage barvy, vosky, šablony, co jen si budete přát.... 

Pusťte se do práce, zapomeňte na výmluvy, strach a obavy a nezapomeňte na vášeň. Všechno je totiž o vášni....

HYGGUJeme, přidejte se....