Hola, hola, dobrodružství volá....

Dobrodružství vzniká, když se stane něco nečekaného někomu nepřipravenému za nepříznivých okolností. To je to, oč tu běží. To je to, na co budeme celý život vzpomínat. Na všechno ostatní zapomeneme.

Zaujal mě jeden článek. Posílám odkaz a výňatek z rozhovoru. Třeba Vás také zaujme. Pěkné počtení....

A nezapomeňte vyjít ze své komfortní zóny. Vypněte své počítače, odložte telefony, zapomeňte na to, že malovat na keramiku může pouze ten, kdo umí malovat všeobecně. Zapomeňte na to, že kdybyste malovali na hrnek, tak z něj určitě nikdo pít nebude. Proč? Protože to přece bude tak strašné, že se na to nebude chtít nikdo při pití kávy dívat. Přijďte za námi do našich ateliérů. Přesvědčíme Vás. A nezapomeňte s sebou vzít Vaše děti, rodinu, přátele.

https://www.krajskelisty.cz/literarni-klub/29216-deti-ziji-v-nadbytku-vbezpeci-ohleduplnosti-lasce-korektnosti-a-veletoku-informaci-nic-horsiho-je-nemohlo-potkat-rika-spisovatel-adamec.htm?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Když už si tak povídáme o těch dětech a mládeži. Jaký je váš názor na současnou mladou generaci? Vyrůstají v poměrně složité době. Doslova surrealistické.

Rostou ve svobodě, nadbytku, v bezpečí, ohleduplnosti, lásce, korektnosti a veletoku informací. Nic horšího je nemohlo potkat. Nebudou mít cíle a za vzory pouze generační souputníky, kteří se dokázali zviditelnit tím, že jim skočili na obrazovky mobilů. Nemusí se snažit a i čtení je pro ně námaha! Nebudou se umět seznámit, takže prožijí život v v samotě uvnitř své široké bubliny. Budou mít odvahu mlátit do klávesnice, ale ne udeřit ve skutečném životě. Chtějí se bavit, ale nebudou vědět, co je humor. Tím potřebnější je v tomhle světě odkaz naší generace. Museli jsme se prát o všechno: ve frontě o džíny, naučit se držet ústa, když bylo třeba, jinak bychom ohrozili okolí. Vyhnout se vstupu do strany a nést za to následky. Měli jsme ochotu pracovat přes čas, kdykoliv jsme měli tu možnost, protože jsme chtěli něčeho dosáhnout. Měli jsme cíle! Uměli jsme se urážet drsným vtipkováním a odpouštět si.

Od svých rodičů jsme mohli odkoukat jak se pěstuje ovoce, skladuje mrkev a štupují ponožky. Uměli jsme spravit světlo v autě a vyměnit svíčky. Od svých babiček jsme znali vyprávění, jaké to bylo za války a zadělávat těsto vlastní paží. Dědové nás naučili pájet, vrtat a opravit elektrickou zásuvku. A byla z nich cítit čest, o kterou se dalo opřít! Přeji nové generaci, aby se jim rychleji vybíjely mobily a měli důvod se vrátit ke stránkám, které jen tak nevyblednou. Zkusíme jim tam popsat světy, které mizí rychleji než taje led v drinku! Dáme jim v knihách návod, jak se prožije napětí i jinde než při útěkových hrách. Vneseme do jejich mysli odvahu zkoušet nové. Odsud je to jen krůček k dobrodružství. Protože to vzniká, když se stane něco nečekaného někomu nepřipravenému za nepříznivých okolností. Právě na tohle se pak vzpomíná celý život. Začíná to tím, že vstaneme od počítače… vyjedeme z kolejí…