Jak začít malovat a ztratit respekt k bílým plochám?

"Dobrá rada nad zlato".

Vzpomínám si na dobu, kdy se u nás v rodině objevil první stolní počítat. Neuměli jsme ho zapnout a co bylo ještě horší, nevěděli jsme, jak ho vypnout :). Že bude hlavní role patřit malému křížku v rohu, by nás ani ve snu nenapadlo. To v mé paměti zůstalo. Zato tam ale nezůstalo, jak jsme ho používali a hlavně k čemu. Zpět jsem se k němu dostala až na vysoké škole.  Když nám tehdy poprvé řekli, že budeme "surfovat po internetu", marně jsem si lámala hlavu, co tím chtěl básník vlastně říct. Záhy jsem to pochopila. Naučila jsem se na něm přihlašovat ke zkouškám a hlavně vyhledávat. Od té doby jsem se zdokonalovala a zdokonalovala, až se ze mě stal nejlepší "surfař po internetu" široko daleko (myšleno v mé rodině :)). Dnes už vím, jak na to. Pro změnu zase nevím, jak na "Siri" a "chatGTP". Jsem opět o krok pozadu za mladšími generacemi :). Ale jako ta starší generace mám zase něco, co ta mladší nemá. Výdrž a houževnatost. 

V rámci práce jsem např. musela najít papírovou trubku a až po několikadenním pátrání jsem našla tzv. "vinutou kartonáž" :). Chápejte. To už je dobrých 20 let. Některé výrazy a jejich spojení tehdy nebyly známé, natož ustálené. A když jsem se poprvé setkala se stropem tvořeným z jednoho dílu, nad kterým jsme s manželem dumali 2 dny, našla jsem "napínací strop". Chtělo to jenom jednu utěrku a jednu mouchu na stropě.... :).

Kdo nepoznal, nepochopí. Dnes už se děti rodí s mobilem v kolébce. Google, potažmo umělá inteligence, zná odpověď téměř na vše. A naše děti, které sice neumí rychle vyhledávat v knižních slovnících cizích jazyků, protože neznají dobře abecedu, si vše zadají a počítač jim to prostě naservíruje na zlatém podnose. 

Možná si teď říkáte, jak počítačová gramotnost nebo negramotnost souvisí s naší původní otázkou?

Už není totiž žádný problém najít, jak co vyrobit, navrhnout, poskládat, udělat, ani jak začít s konkrétní technikou malování. Co vám ale žádný Google neřekne je to, jak se zbavit počátečního strachu. A proto se s vámi podělím o vlastní zkušenost.

Od malička jsem moc ráda malovala. A když jsem začala chodit do LŠU (zkr. Lidová škola umění), vídala jsem na chodbách nádherné práce žáků, kteří navštěvovali výtvarný obor. Do dnešního dne nechápu, proč jsem tehdy také nezačala chodit na obor malování. Možná bych šla pak studovat malířství, restaurátorství, návrhářství, grafiku apod. Ale takové jsou prostě životní cesty. 

Díky mému tatínkovi jsem se, když mi bylo cca 35, dostala do ZUŠ (zkr. Základní umělecká škola) Dačice k paní učitelce, která byla naprosto úžasná. Tam se započala má éra malování v kurzu pro dospělé. Tam jsem se naučila odbourat stres a strach z bílé plochy. To je totiž největší problém nás, dospělých. Během naší životní cesty jsme natolik ovlivnění naším okolím, až se dostaneme do situace, že se bojíme veřejného soudu. Jak je možné, že výtvarné a hudební obory na základních školách (o tělocviku nemluvě) vyvolávají v dětech tolik nechuti, obav a strachu? Vždyť to jsou obory, kde lze improvizovat, podporovat tvůrčí proces a vůbec se neohlížet. Proč z nás všichni chtějí mít hned Picassa? Nemá to být zpočátku o zábavě, tvořivosti, zkoušení, improvizaci, hravosti, představivosti a procesu jako takovém? Kdo určuje co je dobré, co špatné, co se komu bude líbit a nebude?

Až se přestanete zabývat tímto, doporučuji vzít si jakoukoliv plochu, na kterou lze kreslit a malovat čímkoliv cokoliv. S praxí nabudete větší jistoty a bude vás to bavit, nikoliv omezovat. Užijte si samotný tvůrčí proces. Nenechávejte na nikom, aby hodnotil vaše díla. Buď se někomu vaše dílo líbí nebo ne. Tečka! Nic víc, nic míň! Musí se líbit hlavně vám.  Pokud se vám nelíbí, namalujete něco jiného. Od konkrétního můžete přejít k abstraktnímu. Od tempery k tužce. Už žádné pochybnosti o sobě nebo o svém díle. 

Také jsme malovali. Na zakázku. Mělo to být dokončené už před rokem, ale malování je tvůrčí proces, jak se zmínila výše. A jako takový potřebuje svůj čas. Zda se vám toto dílo líbí nebo ne, není vůbec podstatné. Podstatné je, že jste na instagramu uhodli ve velmi rychlém čase, o jakou stavbu se jedná. To znamená, že malíř zřejmě nebude zas až takový mazal :). Důležitější je, že si malování náramně užil a snad tím i někomu konkrétnímu udělá radost. I když malování na zakázku a jeho strasti jsou už na další kapitolu. Pokud totiž něco tvoříte a někdo si to cíleně vybere, máte vyhráno. Tvorba na zakázku je o dost složitější. 

A proto vám přejeme hodně štěstí, aby váš výtvor neskončil např. na WC :). I když, možná, že i to je výhra. Někdo totiž stráví na WC s mobilem v ruce a surfováním po internetu a na sociálních sítích delší čas než v obývacích prostorách :). Tedy pokud vám tam dosahuje Wi-Fi... :).

V jedné muzikálové hře se praví: "Já chci, já můžu". Vy můžete. Tak s chutí do toho :). Držíme vám palečky.  

HYGGujEme, přidejte se...